Historie a vývoj

ATR 72 je dvoumotorový turbovrtulový regionální dopravní letoun vyráběný konsorciem ATR (Avions de Transport Régional), společným podnikem Airbusu a Leonardo (dříve Alenia Aermacchi). ATR 72 je prodlouženou verzí menšího ATR 42 a byl uveden na trh v roce 1989. První let prototypu se uskutečnil 27. října 1988 z letiště Toulouse-Blagnac.

Současná verze ATR 72-600 (série -600) je v produkci od roku 2011 a představuje nejmodernější turbovrtulový regionální letoun na trhu. Oproti předchozí verzi -500 nabízí nové motory Pratt & Whitney Canada PW127M se šestilistými vrtulemi Hamilton Standard 568F s prořezávanými listy, které snižují hluk o 4 dB a zlepšují výkon při vzletu v horkém počasí.

ATR 72-600 je vybaven plně digitální avionikou Thales TopDeck s pěti LCD displeji a integrovaným TAWS (Terrain Awareness and Warning System). Do roku 2024 bylo objednáno přes 1 700 kusů všech verzí ATR 72. Nejvíce letounů provozují Wings Air (Indonésie), FedEx Express, Air New Zealand a Azul (Brazílie). V Evropě jsou významnými operátory Binter Canarias, SAS a CSA Czech Airlines (historicky).

Technické specifikace

Operační nasazení

ATR 72 dominuje segmentu regionálních turbovrtulových letounů. V Evropě létá na krátkých linkách mezi menšími letišti, kde by provoz proudového letounu nebyl ekonomicky rentabilní. Typická trasa ATR 72 má délku 200–500 NM s dobou letu 1–2 hodiny. Spotřeba paliva ATR 72-600 je přibližně 800 kg/hod, což je o 40 % níže než u srovnatelného proudového regionálního letounu.

V České republice provozovaly České aerolinie (ČSA) ATR 72-500 a -200 na linkách z Prahy do menších evropských měst jako Vilnius, Košice a Stuttgart. Typ byl rovněž oblíbený u bývalé Brno Airlines. V současnosti létá na linkách do Prahy ATR 72 několika evropských regionálních dopravců.

ATR 72 je schopen přistávat na nezpevněných drahách díky vysokému podvozku a robustní konstrukci. Na ostrovech Pacifiku, v jihovýchodní Asii a Karibiku léta ATR 72 na letiště s omezenou infrastrukturou, kde nahrazuje zastaralé Fokker F27 a Dash 7.

Kokpit a avionika

ATR 72-600 je vybaven avionikou Thales TopDeck založenou na Airbus A380 technologii. Pět LCD displejů poskytuje PFD, ND, EICAS a MFD. Systém zahrnuje duální FMS, GPS/SBAS navigaci a možnost RNP přiblížení. Autopilot umožňuje automatické přiblížení ILS kategorie II.

Řízení je konvenční s volantem a pedály. Power levers (výkonové páky) ovládají oba motory současně nebo nezávisle. Vrtule mají automatické nastavení úhlu listů (constant speed), beta range pro pojíždění a revers. Propeller Lock System brání neúmyslnému praporování vrtule za letu.

Varianty

• ATR 72-200 — Původní verze (1989), motory PW124B (2 160 SHP)
• ATR 72-500 — Vylepšená avionika a motory PW127F (2 750 SHP), šestilisté vrtule
• ATR 72-600 — Současná produkční verze, Thales TopDeck avionika, PW127M
• ATR 72-600F — Nákladní verze s velkými nákladními dveřmi
• ATR 72 STOL — Verze pro krátké dráhy s vylepšenými klapkami

V leteckých simulátorech

Microsoft Flight Simulator (MSFS 2020/2024)

Hans Hartmann Designs ve spolupráci s ATR vytvořili oficiální ATR 72-600 pro MSFS s detailní avionikou TopDeck, realistickými systémy a propracovaným zvukovým modelem PW127M motorů. Addon je považován za jeden z nejlepších turbopropových letounů v MSFS.

X-Plane 12

Pro X-Plane existuje ATR 72-500 od vývojáře LES (Leading Edge Simulations) se study-level simulací systémů a propracovaným FMS. Model je oblíbený na VATSIM pro regionální lety.

Prepar3D

Majestic Software nabízí ATR série pro P3D s detailní simulací turbopropových systémů a realismem, který je v komunitě považován za benchmark pro regionální turbopropové letouny.

Historie a vývoj

Pilatus PC-12 je jednomotorový turbovrtulový letoun švýcarské kategorie vyráběný společností Pilatus Aircraft ve Stansu ve Švýcarsku. Jedná se o nejprodávanější jednomotorový turboprop v historii s více než 1 900 dodanými kusy (k roku 2024). PC-12 je výjimečně univerzální — slouží jako business letoun, sanitka, nákladní letoun, VIP transport i jako dopravní letoun pro odlehlé oblasti.

Vývoj PC-12 začal v roce 1989 pod vedením konstrukčního týmu Pilatuse. Hlavním cílem bylo vytvořit letoun s výjimečnou užitečnou zátěží, velkými nákladními dveřmi, schopností operovat z krátkých nezpevněných drah a s provozními náklady výrazně nižšími než u proudových letounů srovnatelné velikosti. Prototyp poprvé vzlétl 31. května 1991 a certifikaci FOCA/FAA získal v roku 1994. Do komerčního provozu vstoupil v roce 1994 u operátora Air Engiadina ve Švýcarsku.

V roce 2008 Pilatus představil vylepšenou verzi PC-12 NG (Next Generation) s avionickým systémem Honeywell Primus Apex a zvýšeným výkonem motoru. Aktuální verze PC-12 NGX byla uvedena na trh v roce 2019 s motorem PT6A-67P o zvýšeném výkonu 1 844 shp, digitálním autopilotem, vylepšeným kabinou Executive a nižším vnějším hlukem. PC-12 NGX dosáhl řady ocenění — včetně opakovaného vítězství v anketě AIN Product Support Survey za nejlepší zákaznickou podporu v kategorii turbopropů.

Technické specifikace (PC-12 NGX)

Operační nasazení

PC-12 NGX je mimořádně univerzální stroj. V konfiguraci Executive slouží jako prémiový business letoun pro 6–9 cestujících s koženými sedadly, klimatizací, tichým interiérem a toaletou. Royal Flying Doctor Service of Australia (RFDS) provozuje největší flotilu PC-12 na světě (přes 35 kusů) jako letecké sanitky v odlehlých oblastech australského vnitrozemí — velké nákladní dveře umožňují naložení dvou nosítek s přístroji.

Švýcarská armáda (Schweizer Luftwaffe) provozuje PC-12 pod označením T-134 pro osobní transport a VIP přepravu. V USA slouží PC-12 u řady charterových a fractional ownership společností (PlaneSense, Surf Air). Operace z krátkých nezpevněných drah umožňuje dostup na letiště v horách, na ostrovech a v rozvojových oblastech, kam proudové letouny nemohou.

Kokpit

PC-12 NGX je vybaven integrovaným avionickým systémem Honeywell Primus Epic 2.0 s třemi 12" LCD displeji. PFD zobrazuje syntetické vidění SVS, MFD obsahuje pohybovou mapu s terénním profilem, weather overlay a engine instrumentation. Autopilot umožňuje coupled ILS přiblížení do Cat I minim a LPV přiblížení. Enhanced Ground Proximity Warning System (EGPWS), TCAS I a ADS-B Out/In jsou standardem. Volitelný EVS (Enhanced Vision System) s infračervenou kamerou je dostupný.

Varianty

• PC-12/45 — původní verze (1994), PT6A-67B (1 200 shp)
• PC-12/47 — zvýšený výkon, vylepšený interiér
• PC-12/47E (NG) — Next Generation (2008), Honeywell Primus Apex, PT6A-67P flat-rated
• PC-12 NGX — aktuální verze (2019), zvýšený výkon a komfort, nižší hluk
• PC-12 Spectre — vojenská ISR (zpravodajská) verze s radarem a senzory

V leteckých simulátorech

Microsoft Flight Simulator 2024 / 2020

Carenado PC-12 pro MSFS nabízí vizuálně detailní model s funkčním Garmin G1000 NXi. Simworks Studios a další vývojáři připravují alternativní verze. Výchozí model PC-12 není v základní verzi MSFS obsažen. Black Square pracuje na studijní verzi PC-12 NGX s propracovanou simulací motorů PT6A.

X-Plane 12

Carenado má i verzi pro X-Plane. Výchozí volba pro turboprop létání v XP je však spíše King Air 350 (výchozí model v X-Plane 12).

Pilatus PC-12 NGX je nejuniverzálnějším jednomotorovým turbovrtulový letounem na trhu a ideální volbou pro simulátorové piloty, kteří hledají přechod od pístových letounů k turbopropům s realistickým řízením motoru PT6A.

PC-6 Porter/Turbo Porter je legendární STOL letoun oblíbený v horských oblastech. Může startovat a přistávat na 200 m. Populární pro seskoky padákem.

Zdroj: Pilatus Aircraft Ltd.

PC-24 je první business jet schopný operovat z nezpevněných drah. 8-11 cestujících, cargo dveře. \"Super Versatile Jet\" kombining GA s jet výkonem.

Zdroj: Pilatus Aircraft Ltd.

DA42 Twin Star je celokomponzitní dvoumotorový letoun. Jako první GA letoun s dieselovými motory. FADEC, Garmin G1000 NXi. Bezpečné single-engine vlastnosti.

Zdroj: Diamond Aircraft Industries

Historie a vývoj

Diamond DA62 je sedmimístný dvoumotorový dolnoplošník s T-ocasem vyráběný rakouskou společností Diamond Aircraft Industries ve Wiener Neustadtu. Jedná se o moderní letoun z kompozitních materiálů (CFRP — uhlíková vlákna) s inovativními dieselovými leteckými motory Austro Engine AE330 spalujícími letecké petrolej/Jet-A1 místo drahého avijního benzínu AVGAS.

Diamond Aircraft založili v roce 1981 rakouský konstruktér Wolf Hoffmann. Společnost začínala s motorovými kluzáky (HK36 Dimona) a postupně vyvinula rodinu celosvětově úspěšných cvičných a turistických letounů: DA20 Katana, DA40 Diamond Star a dvoumotorový DA42 Twin Star. DA62 byl představen na aerosalonu AERO Friedrichshafen v dubnu 2012 jako zvětšená a výkonnější verze DA42, s kabinou rozšířenou na 7 míst (2+2+3) a výkonnějšími motory.

Prototyp DA62 poprvě vzlétl v roce 2012 a certifikaci EASA/FAA získal v roce 2015 (EASA) a 2017 (FAA). K roku 2024 bylo dodáno přes 400 kusů DA62, což z něj činí jeden z nejúspěšnějších moderních lehkých dvoumotorů na trhu. Cena nového DA62 je přibližně 1,2 milionu EUR.

Technické specifikace

Operační nasazení

DA62 je oblíbený zejména v Evropě, kde letecké školy a privátní piloti oceňují provoz na levnějším palivu Jet-A1 (dostupné na všech letištích) místo AVGAS 100LL (dostupnost klesá, cena roste). Spotřeba je přibližně 64 l/hod v ekonomickém cestovním režimu (vs. 80–100 l/hod u srovnatelných benzínových dvojmotorů typu Piper Seneca nebo Beechcraft Baron).

V České republice je DA62 využíván pro priv. létání a jako multi-engine trénink. Diamond Aircraft měl v ČR zastoupení přes společnost F AIR na letišti Pardubice. Letoun se dobře hodí pro lety po Evropě díky doletu přes 2 000 km — například Praha–Palma de Mallorca bez mezipřistání.

Speciální ISR (Intelligence, Surveillance, Reconnaissance) verze DA62 MPP (Multi-Purpose Platform) je vybavena senzory, kamerami a komunikačními systémy pro sledování hranic, pašeráků, ekologických havárií a záchranné operace. Tento dron-alternative je provozován několika evropskými pohraničními agenturami.

Kokpit

DA62 je standardně vybaven avionickým systémem Garmin G1000 NXi se dvěma 10,4" displeji, syntetickým viděním SVS, GFC 700 autopilotem a ADS-B In/Out. Motorový management je plně digitální přes FADEC (Full Authority Digital Engine Control) — pilot ovládá pouze páky výkonu (throttle), propeller a mixture jsou automatické. Elektronická indikace motorů (EIS) zobrazuje parametry obou motorů na MFD. Volitelné rozšíření zahrnuje weather datalink (GDL 69A), XM Weather, a traffic awareness (ADS-B In TIS-B).

V leteckých simulátorech

Microsoft Flight Simulator 2024 / 2020

Výchozí Diamond DA62 je obsažen v základní verzi MSFS 2020 a nabízí krásný vizuální model s G1000 NXi avionikou. Jedná se o jeden z nejspecifičtějších letounů v simulátoru díky dieselovým motorům a odlišnému řízení výkonu. Komunita vytvořila řadu livery pro evropské aeroklubové provozování.

X-Plane 12

Pro X-Plane není oficiální DA62. Nejbližší alternativa je DA42 od různých vývojářů.

Diamond DA62 představuje moderní přístup k obecnému letectví — kompozitní konstrukce, dieselové motory, plný glass cockpit a nízké provozní náklady. V leteckých simulátorech je skvělou volbou pro multi-engine výcvik a cross-country létání po Evropě.

Cirrus Vision Jet SF50 je jednomotorový osobní jet s V-tail. Nejmenší a nejlevnější certifikovaný jet (single-pilot). CAPS padák pro celý letoun. Garmin G3000 avionika.

Zdroj: Cirrus Aircraft

Falcon 8X je třímaotorový ultra-long-range business jet s doletem 11 945 km. 14 cestujících. Nejdelší kabina v rodině Falcon.

Zdroj: Dassault Aviation

G650ER je ultra-long-range business jet s doletem 13 890 km. M 0.925 maximální rychlost. Strop 15 545 m (51 000 ft). 19 cestujících.

Zdroj: Gulfstream Aerospace

G700 je nejvýkonnější vlajkový model Gulfstreamu. Největší kabina v segmentu business jetů. Dolet 13 890 km, Symmetry Flight Deck.

Zdroj: Gulfstream Aerospace

Historie a vývoj

F-35A Lightning II je jednomotorový stíhací letoun 5. generace vyráběný americkou společností Lockheed Martin. Jedná se o nejdražší zbrojní program v historii — celkové náklady na vývoj a výrobu přesahují 1,7 bilionu USD. Program Joint Strike Fighter (JSF) byl zahájen v roce 1996 s cílem vyvinout univerzální stíhací letoun pro US Air Force, US Navy a US Marine Corps, který by nahradil F-16, F/A-18, AV-8B Harrier a A-10.

Lockheed Martin zvítězil v soutěži JSF v roce 2001 nad soupeřem Boeing X-32. Prototyp X-35A vzlétl poprvé 24. října 2000. Produkční verze F-35A provedla první let 15. prosince 2006. US Air Force vyhlásilo počáteční operační způsobilost (IOC) 2. srpna 2016 u 34. Fighter Squadron na základně Hill AFB v Utahu.

Do roku 2024 bylo dodáno přes 950 kusů F-35 všech variant zákazníkům v 17 zemích. Plánovaná výroba přesahuje 3 100 kusů, což z F-35 činí nejrozšířenější stíhací letoun 5. generace na světě. Cena jednoho F-35A klesla z počátečních 221 milionů USD (2007) na přibližně 80 milionů USD (2024) díky nárůstu výroby na přes 150 letounů ročně.

Technické specifikace

Operační nasazení

F-35A je konvenční varianta určená pro US Air Force a spojenecké vzdušné síly. Letoun je nasazen u stíhacích perutí v USA, Evropě a Pacifiku. Izraelské vzdušné síly (IAF) byly prvním zahraničním operátorem F-35 (označení F-35I „Adir") a údajně jako první nasadily F-35 v bojovém nasazení nad Sýrií v roce 2018.

V NATO provozují F-35A Norsko, Dánsko, Nizozemsko, Itálie, Belgie a Polsko. Česká republika zvažuje pořízení F-35A jako náhradu za pronajmuté Gripeny. F-35A nahrazuje F-16 u mnoha spojeneckých vzdušných sil díky špičkovým stealth vlastnostem, integrované senzorové fúzi a schopnosti síťocentrického boje.

Klíčovou předností F-35 je stealth — radarový průřez (RCS) letounu je řádově menší než u F-16 nebo F/A-18, což mu umožňuje operovat v prostředí s pokročilými systémy PVO. AN/APG-81 AESA radar a distribuovaný aperturní systém (DAS) se šesti infračervenými kamerami poskytují pilotovi 360° povědomí o situaci.

Kokpit a avionika

Kokpit F-35 představuje revoluci v designu stíhacích letounů. Hlavním prvkem je velký 20×8" panoramatický dotykový displej, který nahrazuje všechny tradiční přístroje. Pilot nosí helmu HMDS II (Helmet Mounted Display System), která zobrazuje letové data, cílové informace a video z DAS kamer přímo na vizíru — pilot tak může „vidět přes letoun" ve všech směrech.

Systém senzorové fúze automaticky kombinuje data z radaru, EOTS (Electro-Optical Targeting System), DAS a datalinku (MADL) do jednotného situačního obrazu. Pilot nemusí ručně přepínat mezi sensory — systém automaticky identifikuje a klasifikuje hrozby. ALIS (Autonomic Logistics Information System) monitoruje stav všech subsystémů a predikuje potřebu údržby.

Varianty

• F-35A — Konvenční varianta pro USAF a spojenecké vzdušné síly (CTOL)
• F-35B — Varianta s krátkým vzletem a vertikálním přistáním (STOVL) pro US Marines a Royal Navy
• F-35C — Námořní varianta s hákem a sklopnými křídly pro US Navy
• F-35I Adir — Izraelská verze s lokální avionikou a elektronickým válečným systémem

V leteckých simulátorech

DCS World

F-35 není oficiálně dostupný v DCS World kvůli utajení systémů. Komunitní mody existují, ale nemají přesnou simulaci avioniky a senzorů. Eagle Dynamics nemá přístup k technickým datům F-35.

Microsoft Flight Simulator (MSFS 2020/2024)

IndiaFoxtEcho nabízí F-35A/B/C pro MSFS jako vizuální model s základním letovým modelem. Addon není studijní simulace, ale umožňuje zážitek z pilotování stealth stíhačky v prostředí MSFS.

Falcon BMS

Falcon BMS (Benchmark Sims) obsahuje F-35A jako hratelný letoun s částečnou simulací avioniky odvozené z F-16. BMS je volně dostupný mod pro Falcon 4.0 a nabízí nejbližší simulaci F-35 bez přístupu k utajovaným datům.

Eurofighter Typhoon je evropský víceúčelový stíhač. Delta křídlo s canardami, supercruise schopnost. Provozovatelé: Německo, UK, Itálie, Španělsko, Rakousko, Saúdská Arábie.

Zdroj: Eurofighter Jagdflugzeug GmbH