Turbulence — kompletní průvodce

Typy

• Konvektivní — termikou, u cumulu/CB. Předvídatelná dle počasí.
• Mechanická — vítr přes překážky (hory, budovy). Lee-side turbulence.
• CAT (Clear Air Turbulence) — u jet stream, nelze vidět na radaru!
• Wake — za velkými letouny (tip vortices)
• Frontální — na rozhraní vzduchových hmot

Stupně (ICAO)

• Light — mírné zhoupnutí, ±5 kt
• Moderate — znatelné změny výšky/rychlosti, ±15 kt
• Severe — krátkodobá ztráta kontroly, ±25+ kt. Zranění nezapásaných
• Extreme — strukturální poškození možné

Reakce

1. Seatbelt ON
2. Turbulence penetration speed (VA nebo doporučená)
3. Nepokoušejte se udržovat výšku! Nechte letoun „plavat"
4. AP: nechte zapnutý (ALT hold off), sledujte speed

Garmin G1000

Nejrozšířenější glass cockpit v GA letounech (Cessna 172SP, Diamond DA40/42, Beechcraft G36).

Komponenty

• PFD (Primary Flight Display) — umělý horizont, ASI, ALT, HSI, VSI
• MFD (Multi-Function Display) — mapa, engine instruments, checklist
• GMA 1347 — audio panel
• GFC 700 — autopilot (HDG, NAV, APR, VS, FLC, ALT)

FPL (Flight Plan)

1. FPL button na MFD
2. Zadejte waypointy (knobem otáčejte písmena)
3. Activate
4. OBS mode → DTK/BRG/DIS info

Autopilot

• HDG — heading mode (sleduje heading bug)
• NAV — sleduje VOR/GPS trasu
• APR — approach mode (GPS/ILS)
• VS — vertical speed hold
• FLC — flight level change (udržuje IAS, mění VS)

Nouzová dekomprese kabiny

Typy

• Explosive (1s) — strukturální selhání, mlha v kabině, extrémní hluk
• Rapid (1-10s) — puknutí okna, ventilem. Kyslíkové masky padají
• Gradual (>10s) — pomalý únik, zákeřný (CABIN ALT stoupá nepozorovaně)

Postup pro posádku

1. MASK ON — kyslíkové masky IHNED (100% O₂)
2. COMMUNICATION — \"Mayday, Mayday, Mayday, rapid decompression\"
3. DESCEND — Emergency descent: AP off, speed brakes out, thrust idle, nose down
4. Target — FL100 (nebo MEA/MORA pokud vyšší)
5. Squawk — 7700

Time of Useful Consciousness (TUC)

• FL250: 3-5 min
• FL350: 30-60 sec
• FL400: 15-20 sec
• FL430+: 5-10 sec

Proto masku ihned!

Radiotelefonie — testové otázky

Otázka 1

ATC říká: \"CSA123, climb flight level 350\"
Správný readback: \"Climb flight level 350, CSA123\"

Otázka 2

ATC říká: \"CSA123, turn left heading 180, descend altitude 4000 feet, QNH 1013\"
Správný readback: \"Left heading 180, descend 4000 feet, QNH 1013, CSA123\"

Otázka 3

Chcete hlásit pozici jako VFR:
Správně: \"Praha Info, OK-ABC, position VODOCHODY, 2500 feet, VFR to LKTB\"

Otázka 4

Co NEMUSÍTE readbackovat?
Odpověď: QNH, wind, ATIS kód (ale je dobrá praxe to dělat).

Otázka 5

Co MUSÍTE readbackovat?
Odpověď: Runway, heading, altitude/FL, frequency, squawk, clearance limit, hold instructions.

Závěrečný test: Kompletní IFR let

Zadání

Proveďte kompletní IFR let B737-800 (PMDG/Zibo) z LKPR do LOWW včetně všech postupů.

Hodnocení (100 bodů)

1. Plánování (10b) — SimBrief OFP, METAR/TAF check, NOTAM
2. Startup (10b) — Cold & Dark, FMC programování, systémy
3. Taxi & Takeoff (10b) — Správný taxiway, lineup, V-speeds, SID
4. Cruise (10b) — FL management, fuel monitoring, VNAV
5. Descent (10b) — TOD, STAR, speed/altitude restrictions
6. Approach (15b) — ILS/RNAV, stabilizovaný od 1000ft, DA/MDA
7. Landing (15b) — Touchdown V ±5kt, centerline ±5m, smooth
8. Communication (10b) — Správná frazeologie (VATSIM nebo offline)
9. CRM (10b) — Checklists, callouts, decision-making

Výsledek

• 90-100: Excelentní — ready for VATSIM events!
• 70-89: Dobrý — procvičte slabší oblasti
• 50-69: Potřeba tréninku — opakujte relevantní lekce
• 50: Začněte od základů

Historie a vývoj

Aero L-39 Albatros je jednomotorový proudový cvičný a lehký bojový letoun navržený a vyráběný českou (tehdy československou) společností Aero Vodochody. S více než 2 900 vyrobenými kusy se jedná o nejprodávanější proudový cvičný letoun v historii a jeden z nejvýznamnějších produktů československého leteckého průmyslu.

Vývoj L-39 byl zahájen v roce 1966 pod vedením hlavního konstruktéra Jana Vlčka jako reakce na požadavek SSSR a zemí Varšavské smlouvy na jednotný pokročilý proudový trenér (UTS — Unified Training System), který by nahradil zastarávající L-29 Delfín. Hlavní požadavky zahrnovaly nižší provozní náklady, lepší výkony, modernější avioniku a schopnost nést výzbroj pro lehké útočné mise.

Klíčovým technologickým rozhodnutím byla volba dvouproudového motoru Progress (Ivchenko) AI-25TL s tahem 16,87 kN, vyrobeného v záporožském závodě Motor Sič na Ukrajině. Tento motor nabízí výrazně nižší specifickou spotřebu paliva oproti proudovému motoru M-701 v L-29. Prototyp X-02 poprvé vzlétl 4. listopadu 1968 s testovacím pilotem Rudolfem Duchoněm. Sériová výroba začala v roce 1972.

L-39 se stal standardním cvičným letounem vzdušných sil SSSR a všech zemí Varšavské smlouvy. Export směřoval do více než 30 zemí v Asii, Africe a na Blízkém východě. Česká republika (tehdy Československo) dodala letouny do Afghánistánu, Egypta, Etiopie, Iráku, Libye, Nigérie, Sýrie, Vietnamu a dalších zemí. V české vojenské terminologii nese L-39 přezdívku „Elka" nebo „Albatros".

Technické specifikace (L-39C)

Operační nasazení

České vojenské letectvo provozovalo L-39C jako základní proudový trenér na letecké základně Pardubice (21. základna taktického letectva). Piloti AČR absolvovali na L-39C pokročilý výcvik před přechodem na L-159 ALCA nebo JAS-39 Gripen. Česká republika postupně vyřazuje L-39C ze služby a nahrazuje je modernějšími L-39NG.

Na civilním trhu se L-39 stal mimořádně populárním u soukromých vlastníků, zejména v USA, kde je registrováno přes 200 civilních L-39. Letoun se pravidelně účastní airshow (Reno Air Races, Breitling Jet Team, Baltic Bees Jet Team) a je využíván pro tzv. „jet experience" komerční lety s cestujícími. Cena použitého L-39C na trhu se pohybuje od 200 000 do 500 000 USD podle stavu a nalétaných hodin.

Kokpit

L-39C má klasický analogový kokpit s přístroji v metrických jednotkách (km/h, m, kg). Přední (žákovské) pracoviště obsahuje standardní letové přístroje, VOR/ILS přijímač, UHF/VHF komunikační radio a zbraňový celomír PKI (u ozbrojených verzí). Zadní (instruktorské) pracoviště je vyvýšené o 25 cm pro lepší výhled vpřed a má kompletní sadu řídících orgánů. Oba členy posádky sedí na vystřelovacích sedačkách VS-1BRI typu „zero-zero" (katapultáž při nulové rychlosti a výšce). Překryt kabiny se otevírá dozadu a je tvořen jedním průhledným dílem.

Varianty

• L-39C — základní cvičná verze (2 271 vyrobeno)
• L-39ZO — ozbrojená verze s podkřídlovými závěsy (379 vyrobeno)
• L-39ZA — útočná verze s kanónem GSh-23 v podtrupovém kontejneru (63 vyrobeno)
• L-39MS (L-59) — modernizovaná verze s motorem DV-2 a digitální avioniku
• L-39NG — nová generace (2018), motor Williams FJ44-4M, Genesys Aerosystems glass cockpit, 5 závěsných bodů, dolet 2 590 km
• L-159 ALCA — pokročilý lehký bojový letoun odvozený od platformy L-39/L-59

V leteckých simulátorech

DCS World

L-39C a L-39ZA jsou modelovány v DCS World od Eagle Dynamics jako plně funkční moduly s kompletní systémovou simulací — funkční motor AI-25TL s realistickým spouštěním (APU, ignition, fuel pump), hydraulika, pneumatika, elektřina, navigace (ARK-9 ADF, RV-5 radar altimeter), komunikace, zbraňové systémy (UB-16 raketnice, bomby, kanón GSh-23 na ZA verzi) a vystřelovací sedačky. Multicrew umožňuje simultánní obsazení obou sedadel dvěma hráči.

Microsoft Flight Simulator

Pro MSFS je k dispozici několik modelů L-39 — IndiaFoxtEcho L-39 Albatros nabízí slušný vizuální model a základní funkčnost. Pro náročnější piloty neexistuje zatím studijní verze na úrovni DCS.

Aero L-39 Albatros je ikonou československého leteckého průmyslu a jedním z nejvýznamnějších proudových cvičných letounů v historii. Jeho přítomnost v DCS World z něj činí skvělou volbu pro zájemce o výcvik na proudovém stroji v simulátorovém prostředí.

Historie a vývoj

General Dynamics F-16 Fighting Falcon (přezdívaný „Viper" svými piloty) je jednomotorový nadzvukový víceúčelový stíhací letoun čtvrté generace. S více než 4 600 vyrobenými kusy je to nejpočetnější západní stíhací letoun v aktivní službě a jeden z nejúspěšnějších vojenských letounů v historii. F-16 slouží ve vzdušných silách 25 zemí na pěti kontinentech.

Původ F-16 sahá k programu Lightweight Fighter (LWF) vyhlášenému USAF v roce 1971 jako reakce na zkušenosti z války ve Vietnamu, kde těžké a komplexní stíhačky F-4 Phantom II čelily agilním severo-vietnamským MiG-21. Koncepci „energy-maneuverability" navrhl plukovník John Boyd a analytik Pierre Sprey — letoun měl být lehký, levný, s výjimečnou obratností a vysokým tahovým poměrem.

General Dynamics předložil návrh YF-16, který poprvé vzlétl 20. ledna 1974 (neplánovaně — kvůli kmitání při rychlostní zkoušce pilot Phil Oestricher zvládl odtrhnout a bezpečně přistát). V soutěži s Northrop YF-17 (který se později stal základem pro F/A-18 Hornet) zvítězil YF-16 díky lepšímu doletu, obratnosti a snadnější údržbě. USAF objednala sériovou výrobu v lednu 1975. F-16 přinesl řadu revolučních technologií: fly-by-wire řízení (první sériový stíhač s plně elektrickým řízením), bezrámový bubble canopy s 360° výhledem, sedačku nakloněnou 30° dozadu (snižuje účinky přetížení), sidestick kontrolér (místo klasické páky) a systém HOTAS (Hands On Throttle And Stick).

Technické specifikace (F-16C Block 50/52)

Operační nasazení

F-16 byl nasazen v bojových operacích po celém světě. Izraelské letectvo (IAF) použilo F-16A při útoku na irácký jaderný reaktor Osirak v roce 1981 (Operace Opera) a od té doby využívá F-16 ve všech konfliktech na Blízkém východě. USAF nasadila F-16 v Operaci Pouštní bouře (1991, přes 13 000 bojových vzletů), na Balkáně (1995, 1999), v Afghánistánu (2001+) a Iráku (2003+). Turecké, pákistánské, egyptské a další letectva rovněž nasadily F-16 v reálných konfliktech.

Pro Českou republiku je F-16 relevantní jako hlavní typ stíhačky NATO partnerů. Polské letectvo provozuje 48 kusů F-16C/D Block 52+ na základnách Krzesiny a Łask. Slovensko v roce 2024 obdrželo první F-16V Block 70/72 jako náhradu za MiG-29.

Kokpit

F-16C Block 50/52 má kokpit s jedním monochromatickým HUD (Head-Up Display) od Kaiser Electronics, dvěma barevnými MFD (Multi-Function Display) 4×4 palce, radar APG-68(V9) s režimy vzduch-vzduch (BVR, STT, TWS, ACM) a vzduch-země (GM, GMT, SEA), RWR (ALR-56M), a ECM pod (ALQ-131 nebo ALQ-184). Modernější Block 70/72 (F-16V Viper) má AESA radar APG-83 SABR a kokpit na úrovni F-35 s velkým centrálním displejem.

Varianty (výběr)

• F-16A/B — Block 1–20, původní verze (A = jednomístná, B = dvoumístná)
• F-16C/D — Block 25–52, vylepšená verze s Beyond Visual Range schopností
• F-16E/F — Block 60, Desert Falcon pro SAE s konformními nádržemi
• F-16V — Block 70/72, Viper s AESA radarem APG-83
• F-16I Sufa — izraelská verze s konfigurovatelnou avioniku

V leteckých simulátorech

DCS World

F-16C Viper Block 50 je jedním z vlajkových modulů DCS World od Eagle Dynamics. Nabízí kompletní systémovou simulaci: funkční radar APG-68(V5), HOTAS ovládání, plně modelovaný FBW s omezeným přetížením, SMS (Stores Management System) pro desítky typů výzbroje (AIM-9X, AIM-120C, GBU-12/31/38 JDAM, AGM-65 Maverick, AGM-88 HARM, CBU-87/97, Mk 82/83/84), navigace INS/GPS/TACAN, Link 16 datalink, targeting pod LITENING, HMCS (Helmet Mounted Cueing System) a TGP FLIR. Modul patří mezi nejpopulárnější v DCS s aktivním vývojem.

Falcon BMS

Falcon BMS (Benchmark Sims) je komunitní modifikace původního Microprose Falcon 4.0 (1998). BMS nabízí rozsáhlou dynamickou kampaň, 3D kokpit, radarový model, kompletní avioniku F-16 a mulitplayer. Je považován za jednu z nejlepších F-16 simulací vůbec.

F-16 Fighting Falcon je legendou moderního vojenského letectví. Jeho přítomnost v DCS World a Falcon BMS z něj činí jeden z nejlépe simulovaných vojenských letounů na všech platformách.

Historie a vývoj

Airbus A330-300 je dvoumotorové širokotrupé dopravní letadlo pro střední až dálkové trasy. A330 vznikl současně s A340 jako součást programu TA9/TA11 zahájeného v červnu 1987. Oba typy sdílejí identický trup, křídlo a kokpit — A330 je dvoumotorová verze, zatímco A340 měl čtyři motory pro ultra-dálkové trasy. A330-300 poprvé vzlétl 2. listopadu 1992 a první komerční let provedla Air Inter 17. ledna 1994.

A330 využil osvědčenou filozofii Airbusu — fly-by-wire řízení s sidestick kontroléry, společný typový průkaz (CCQ — Cross-Crew Qualification) s A320 a A340, digitální kokpit a envelope protection. Trup A330 má průměr 5,64 m (širší než Boeing 767 s 5,03 m), což umožňuje konfiguraci 2-4-2 v turistické třídě s širšími sedadly (cca 18 palců) oproti konfiguraci 2-3-2 u 767.

Modernizovaná verze A330neo (new engine option) byla představena v roku 2014 s novými motory Rolls-Royce Trent 7000, 3D-tištěnými Sharklets a vylepšenou kabinovým komfortem Airspace. A330neo vstoupil do služby u TAP Air Portugal v listopadu 2018.

Technické specifikace

Operační nasazení

A330-300 je jedním z nejrozšířenějších widebody v historii s přes 800 dodanými kusy. Hlavní operátoři zahrnují Turkish Airlines, Cathay Pacific, China Eastern, Air China, Delta Air Lines, Korean Air, SAS Scandinavian a Singapore Airlines. A330 dominuje na tratích 6 000–10 000 km — transatlantické lety (New York–Paříž), trasy do jihovýchodní Asie (Frankfurt–Bangkok) a vnitroasijské linky.

Pro českou leteckou komunitu je A330-300 relevantní především jako typ provozovaný zahraničními dopravci na linkách do Prahy a z Prahy. Turkish Airlines nasazuje A330 na lince Istanbul–Praha, Koreanair na lince Soul–Praha (sezonně). Smartwings uvažovaly o pronájmu A330 na dálkové chartery do Karibiku a Mexika.

Kokpit

A330 sdílí cockpit design s A340 a má společný typový průkaz (CCQ) s celou rodinou Airbus widebody a A320. Piloti s kvalifikací na A320 potřebují pouze krátký přeškolovací kurz (typicky 8 dní pozemní přípravy + 8 hodin simulator) pro přechod na A330. Šest LCD displejů zobrazuje PFD, ND a ECAM (Engine/Warning Display + System Display). FBW systém se sidestick kontroléry, FMGS (Flight Management and Guidance System) s LNAV/VNAV, Cat IIIb autoland, dual HUD volitelně.

V leteckých simulátorech

Microsoft Flight Simulator 2024 / 2020

iniBuilds A330-900neo je prémiový komerční addon pro MSFS s kompletní systémovou simulací: FBW flight law, FMGC s SID/STAR/RNP, ECAM, hydraulika, pneumatika, elektřina, custom zvuky Trent 7000, EFB s weight & balance managerem. Headwind Simulations vyvinul freeware A330-900 založený na FlyByWire A32NX platformě.

X-Plane 12

JARDesign A330 pro X-Plane nabízí funkční model s FMGC, FBW a ECAM. ToLiss připravuje A340 (sdílené systémy s A330). iniBuilds je aktivní i na XP platformě.

Airbus A330 je jedním z nejuniverzálnějších widebody letadel na trhu, který úspěšně slouží od roku 1994 dodnes. Jeho přechod na neo verzi s motory Trent 7000 zajistil relevanci i pro další dekádu.

Historie a vývoj

Piper PA-28 Cherokee je rodina jednomotorových dolnoplošníků vyráběných americkou společností Piper Aircraft ve Vero Beach na Floridě. Spolu s Cessnou 172 se jedná o nejrozšířenější cvičný a turistický letoun v historii obecného letectví. Od roku 1961 bylo vyrobeno přes 32 000 kusů ve všech variantách rodiny PA-28.

Vývoj PA-28 začal na konci 50. let pod vedením konstruktéra Freda Weicka a Johna Thorp. Cílem bylo vytvořit jednoduchou, levnou a snadno ovladatelnou alternativu ke Cessně 172, která dominovala trhu cvičných letounů. Klíčovým konstrukčním rozhodnutím byla volba dolnoplošné konfigurace (místo hornoplošné u Cessny), která nabízí lepší výhled nahoru, snadnější nasedání a vyšší stabilitu v turbulenci.

Původní PA-28-140 Cherokee poprvé vzlétl v lednu 1960 a certifikaci FAA získal v roce 1960. Měl křídlo konstantní šířky (Hershey bar wing) a motor Lycoming O-320-B o výkonu 140 hp. V průběhu let rodina PA-28 získala řadu variant s různými výkony motorů: PA-28-151 Warrior (150 hp), PA-28-161 Warrior II/III (160 hp), PA-28-181 Archer II/III/DX (180 hp), PA-28-201T Turbo Arrow a PA-28R-200 Arrow (zatažitelný podvozek, stavitelná vrtule). V roce 1973 přešly vyšší modely na nové křídlo s polokuželovým náběhem (semi-tapered wing) nazvané „Warrior wing", které zlepšilo přetahování (stall characteristics).

Technické specifikace (PA-28-181 Archer III)

Operační nasazení

PA-28 je spolu s Cessnou 172 základním pilířem leteckého výcviku v USA, Evropě a po celém světě. Letecké školy preferují PA-28 pro jeho dolnoplošnou konfiguraci, která seznamuje žáky s typy, na které budou přecházet v komerční kariéře (většina dopravních letadel jsou dolnoplošníky). V USA je PA-28 běžný na pilotních akademiích jako ATP Flight School, CAE Oxford Aviation a mnohých dalších.

V České republice je PA-28 méně rozšířen než Cessna 172 nebo Zlín Z-142, ale některé letecké školy jej provozují — například v Brně nebo Praze. Na Slovensku se PA-28 vyskytuje u několika leteckých škol v Bratislavě a Košicích. V západní Evropě (UK, Francie, Německo) je PA-28 velmi rozšířen v aeroklubovém provozu.

Rodina PA-28 zahrnuje modely s různým výkonem a vybavením, od základního Warrior II (160 hp, pevný podvozek) přes Archer III (180 hp, pevný podvozek) až po Arrow IV (200 hp, zatažitelný podvozek, stavitelná vrtule, turbo volitelně). Tato progrese umožňuje pilotům postupný přechod k komplexnějším letounům v rámci jedné rodiny.

Kokpit

Moderní PA-28 Archer DX/TX (2020+) je vybaven avionickým systémem Garmin G1000 NXi s duálními LCD displeji, GPS navigací WAAS, autopilotem GFC 700 a ADS-B In/Out. Starší modely (Archer III) typicky létají s analogovými přístroji a přídavným GPS (Garmin 430W/530W). Ovládání je klasické — volant (yoke), ne sidestick; plynová páka, směsovací páka (mixture) a volič nádrží (left/right/both) na centrálním panelu. Vrtulový krok (na modelech s pevným krokem) se nenastavuje.

V leteckých simulátorech

Microsoft Flight Simulator 2024 / 2020

Just Flight Piper PA-28R Arrow III/Turbo Arrow je vynikající studijní addon pro MSFS s detailní simulací motorů, elektřiny, zatažitelného podvozku a stavitelné vrtule. Vizuální kvalita je vynikající s PBR texturami a funkčním interiérem. Just Flight nabízí i Warrior II a Archer III. Carenado má rovněž PA-28 model v MSFS.

X-Plane 12

Výchozí Cessna 172 dominuje kategorii, ale Just Flight nabízí i PA-28 pro X-Plane. vFlyteAir PA-28R Arrow je oblíbený addon pro XP12 s propracovanou simulací systémů.

Piper PA-28 Cherokee/Archer je vedle Cessny 172 nejdůležitějším cvičným letounem v historii obecného letectví. Jeho dolnoplošná konfigurace a široká paleta variant od základního Warrior po komplexní Arrow z něj činí ideální platformu pro celý pilotní výcvik.

Historie a vývoj

Cirrus SR22 je čtyřmístný jednomotorový kompozitní dolnoplošník vyráběný americkou společností Cirrus Aircraft v Duluthu, Minnesota. Od roku 2004 je SR22 nepřetržitě nejprodávanějším pístovým jednomotorovým letounem na světě — každý rok dominuje žebříčku prodejů GAMA (General Aviation Manufacturers Association). Celkem bylo k roku 2024 dodáno přes 8 000 kusů všech variant SR22/SR22T.

Cirrus Aircraft založili bratři Alan a Dale Klapmeierovi v roce 1984 v Baraboo ve Wisconsinu. Jejich první projekt VK-30 byl pětimístný kompozitní letoun s tlačnou vrtulí. V roce 1994 společnost přestěhovala výrobu do Duluthu a začala s vývojem revolučního SR20, prvního sériového letadla na světě vybaveného celolplošným záchranným padákem (CAPS — Cirrus Airframe Parachute System). SR20 získal certifikaci v roce 1998.

Cirrus SR22, představený v roce 2001, je výkonnější verzí SR20 s motorem Continental IO-550-N o výkonu 310 hp (oproti 200 hp u SR20). SR22 přinesl koncept „Personal Air Vehicle" (PAV) — bezpečný, rychlý, komfortní letoun pro mezistátní cestování do 1 500 km. Klíčovým bezpečnostním prvkem zůstává CAPS — balistický záchranný padák BRS, který v nouzi zpomalí celý letoun na bezpečnou rychlost dopadu. K roku 2024 CAPS zachránil přes 250 životů při 120+ aktivacích.

Technické specifikace (SR22 G6)

Operační nasazení

Cirrus SR22 je nejpopulárnějším moderním GA letounem v USA a Evropě. Typickým vlastníkem je pilot-podnikatel, který SR22 využívá jako „air taxi" pro obchodní cesty 400–1 500 km (2–5 hodin letu). Díky cestovní rychlosti přes 300 km/h, klimatizované kabině, plnému glass cockpitu a autopilotem je SR22 rychlejší a pohodlnější než automobilová cesta na vzdálenosti nad 400 km.

V České republice a na Slovensku je SR22 zastoupený u několika soukromých vlastníků a je k vidění na letištích LKPR, LKTB, LKPD a dalších. Cirrus má v Evropě servisní síť, ale AVGAS 100LL (požadované palivo) je na většině evropských letišť dostupný. Registrace OK-xxx zvyšují počet Cirrusů v ČR.

Cirrus nabízí i turbodieselovou verzi SR22T s přeplňovaným motorem Continental TSIO-550-K (315 hp), který umožňuje výkonný provoz i ve vyšších nadmořských výškách (až FL250). Vision Jet SF50 je pokračovatelem konceptu PAV jako nejlehčí sériový proudový letoun na světě s jedním motorem Williams FJ33-5A.

Kokpit — Cirrus Perspective+

SR22 G6 je vybaven nejmodernějším glass cockpitem v pístové kategorii: Garmin Perspective+ založený na platformě G1000 NXi se dvěma 12" LCD displeji. PFD zobrazuje syntetické vidění SVS (s terénním profilem, letištními dráhami a překážkami v 3D). MFD obsahuje pohybovou mapu, engine instrumentation, datalink weather (SiriusXM nad USA, ADL150 v Evropě), TAWS terrain awareness, TIS-B traffic, DME a ADF. Autopilot GFC 700 je tříosý (roll, pitch, yaw) s envelope protection — autopilot automaticky zabrání přetažení a spirálovému sestupnému piruetě, i když pilot pustí řízení. Ovládání je sideyoke (boční volant), ne klasický centrální yoke nebo sidestick.

V leteckých simulátorech

Microsoft Flight Simulator 2024 / 2020

Výchozí Cirrus SR22 je obsažen v MSFS 2020 a nabízí skvělý vizuální model s funkčním G1000 NXi. Working Title vylepšení G1000 NXi zvyšuje realismus navigační funkčnosti. Nicméně CAPS padák není funkční v simulátoru. FlightFX vyvinul vylepšený Cirrus Vision Jet SF50 pro MSFS.

X-Plane 12

Torquesim SR22 je komerční addon pro X-Plane s propracovanou simulací motoru Continental IO-550 a Garmin Perspective cockpitu. Patří mezi nejlepší GA addony pro XP.

Cirrus SR22 změnil koncept osobního létání díky záchranném padáku CAPS, plnému glass cockpitu a civilizovanému komfortu. V leteckém simulátoru je skvělou volbou pro cross-country VFR i IFR létání.

Obecné informace

London Heathrow Airport (ICAO: EGLL, IATA: LHR) je hlavní mezinárodní letiště Londýna a Spojeného království. S objemem 79,2 milionu odbavených cestujících v roce 2023 je nejrušnějším letištěm v Evropě a čtvrtým nejrušnějším na světě. Letiště se nachází v londýnském borough of Hillingdon, přibližně 23 km západně od centra Londýna.

Heathrow je hlavním hubem British Airways (IAG) a hlavním evropským hubem Virgin Atlantic. Slouží jako důležitý přestupní bod pro transatlantické lety mezi Severní Amerikou a Evropou, Blízkým východem a Asií. Na letišti operuje přes 80 aerolinek s lety do více než 200 destinací ve 84 zemích.

Historie

Letiště vzniklo v roce 1929 jako malé soukromé letiště Great West Aerodrome. V roce 1944 jej zabralo britské ministerstvo letectví pro výstavbu vojenského letiště pro RAF Transport Command. Civilní provoz byl zahájen 31. května 1946, kdy prvním komerčním letem byla linka British South American Airways do Buenos Aires. V 50. a 60. letech prošlo Heathrow masivní expanzí — v roce 1955 byl otevřen centrální area (dnešní Terminál 2/3 zóna) a příjezdový tunel.

Terminál 5, navržený architektem Richardem Rogersem (Rogers Stirk Harbour + Partners), byl otevřen 27. března 2008 po 19 letech plánování a výstavby. S plochou 353 000 m² je to největší volně stojící budova ve Velké Británii. Současný Terminál 2 „The Queen's Terminal" byl otevřen v roce 2014 a slouží členům Star Alliance.

Dráhový systém

Heathrow má dvě paralelní dráhy orientované východ-západ. Provoz probíhá v režimu „segregated mode" — jedna dráha je dedikovaná pouze pro přistání a druhá pouze pro vzlety. Směr (easterly/westerly operations) se určuje podle směru větru a střídá se každý den z důvodu hlukových regulací. Při westerly operations (70 % času) přistává se na 27L a startuje z 27R. Heathrow operuje na hranici kapacity — přibližně 1 300 pohybů denně, s průměrným intervalem mezi přistáními pouhých 75 sekund.

Kontroverzní projekt třetí dráhy (Northwest Runway) byl schválen parlamentem v roce 2018, ale jeho realizace je pozastavena kvůli environmentálním protestům, právním sporům a pandemii COVID-19. Třetí dráha by zvýšila kapacitu z 480 000 na 740 000 pohybů ročně.

Terminály

• Terminal 2 — The Queen's Terminal — Star Alliance (Lufthansa, United, ANA, Turkish Airlines, Austrian, Swiss)
• Terminal 3 — oneworld a ostatní (American Airlines, Cathay Pacific, Emirates, Qantas, Virgin Atlantic)
• Terminal 4 — SkyTeam a ostatní (KLM, China Southern, Malaysia Airlines, Qatar Airways)
• Terminal 5 — exkluzivně British Airways a Iberia (IAG), největší terminál, 30 mil. pax/rok

V leteckých simulátorech

EGLL je jedno z nejpopulárnějších simulátorových letišť na světě. Pro MSFS 2024/2020 nabízejí komerční scenérie iniBuilds (Heathrow — referenční kvalita s detailními terminály, jetways, osvětlením a pozemním provozem), Orbx (London Heathrow V2) a BMWorld. Freeware verze jsou dostupné na flightsim.to. Pro X-Plane nabízí Aerosoft, JustSim a iniBuilds vlastní verze. Pro P3D je legendární UK2000 Heathrow Xtreme a Aerosoft London Heathrow Professional.

Heathrow je skvělé pro simulátorové piloty díky komplexnímu SID/STAR systému (Compton, Ockham, Lambourne, Bovingdon arrivals; Detling, Dover, Midhurst departures), hustému provozu (zejména na VATSIM během eventů), Cat IIIb autoland tréninku a možnosti pilotovat wide-body letouny jako A380, 787 a 777 v realistickém prostředí.

London Heathrow je nejrušnější letiště Evropy a jedno z nejdůležitějších letišť simulátorového letectví. Kvalitní scenérie a propracovaný ATC činí z EGLL ideální destinaci pro dálkové lety.